Sucho, klimatická změna a zemědělství

V Respektu č. 34/2015 je velká pozornost věnována suchu, které jsme všichni nedávno zažili. V článku Kam zmizela voda je celkem správně konstatováno, že jednou z obětí probíjejících změn klimatu (včetně nedávného sucha) je zemědělství. Bylo by dobré doplnit, že zemědělství je zároveň jedním z hlavních viníků. Globálně se zemědělství podílí na jedné pětině emisí skleníkových plynů (viz. IPCC – Fifth Assessment Report, Climate Changle 2014, Mitigation of Climate Change) což je mimochodem mnohem větší podíl, než má doprava. Obdobně má zemědělství velký podíl na ekologické stopě. Pro živočišnou produkci je zapotřebí 30 % ploch souše a 8 % lidmi spotřebované sladké vody. Problém dále prohlubuje odlesňování, k němuž často dochází kvůli rozšiřování ploch pro zemědělství, zejména díky produkci krmiv pro hospodářská zvířata. Česká republika  prostřednictvím dovozu krmiv a dalších zemědělských produktů de facto využívá rozsáhlé plochy orné půdy a pastvin v zahraničí. Jen díky dovozu pokrutin sójových bobů si přivlastňujeme 640 000 gha ploch v zahraničí, díky dovozu sýru a másla celkem 490 000 gha ploch.

Ostatně - omezování živočišné výroby v České republice po roce 1989, které článek hodnotí spíše negativně, je z hlediska emisí skleníkových plynů jednoznačně pozitivní. Například uhlíková stopa jednoho kilogramu hovězího je 12 kg CO2 ekv. Každý, v průběhu minulých týdnů trpěl vedrem a suchem, by se proto měl zamyslet nad svým příštím obědem či leteckou cestou na dovolenou. S produkcí 12 tun CO2 ekv. na obyvatel se řadíme mezi světové rekordmany.