Ekologická stopa

Ekologická stopa měří lidské požadavky na přírodní zdroje a propady odpadů v plošných jednotkách – globálních hektarech. Stanovuje množství a tempo spotřeby přírodních zdrojů, jako jsou zemědělské plodiny, maso, dřevo či paliva a produkci odpadů, jako je komunální odpad či oxid uhličitý vypouštěný do atmosféry. Porovnává je se schopností přírody odpady pohlcovat a likvidovat a nové zdroje vytvářet (biokapacita).

Ekologická stopa bývá často uváděna jako souhrnný ukazatel vlivu člověka na životní prostředí („Jakou stopu zanechá moje cesta do Londýna letadlem?, Jakou stopu má kilo banánů?) i když nepostihuje všechny typy znečištění. Výhodou indikátoru je srozumitelnost výsledků (jedno číslo) a možnost stanovení na různých úrovních – od globální, přes státy a regiony až po jednotlivce či aktivity. Umožňuje také porovnání strany nabídky (biokapacity) se stranou poptávky (ekologická stopa). Proto bývá nazývána zelené účetnictví. 

Kolik planet potřebujeme?

Na jednoho obyvatele Země připadalo v roce 2010 1,8 gha produktivních ploch. Ekostopa na jednoho Čecha však byla 5,3 gha. Znamená to, že kdyby měl každý spotřebu jako průměrný obyvatel České republiky, potřebovali bychom další dvě planety.

V globální měřítku překračuje ekologická stopa biokapacitu o 54 %. Znamená to, že lidstvo jako celek žije na ekologický dluh.