Den Země 2014 – svět se řítí do ďáblovy řiti?

Podobný vývoj světa předpokládal vizionářsky už Josef Váchal před takřka stoletím. Platí toto proroctví pro dnešní Den Země, údajně největší sekulární svátek současného světa? Že největším globálním svátkem je svátek environmentální, hovoří samo o sobě.  Váhu „ekologie“ a význam toho, že není dobré vyhazovat odpadky do škarpy, kácet volně stojící stromy či umývat auto v horské bystřině, si uvědomuje většina lidí. Mnoho lidí si dokonce Zemi (v pojetí svátku jako živoucí planetu, Lovelockovu Gaiu) jednou ročně rádi připomenou a oslaví. Otázkou zůstává naše každodenní chování, které má reálný dopad na životní prostředí. Způsob, jakým vytápíme své domy a byty, jakým se dopravujeme do práce a na dovolené, či jakým se stravujeme. To vše a mnoho dalšího z osobního životního stylu 7 miliard lidí zásadním způsobem ovlivňuje formu dnešního oslavence -  modré či zelené Gaii (podle osobního gusta).

Jedním z ukazatelů kondice naší planety je ekologická stopa, která měří lidské požadavky na přírodní zdroje a propady odpadů v plošných jednotkách – globálních hektarech.  Aktuální výsledky (data z roku 2011, novější nejsou k dispozici), zveřejnil v předvečer Dne Země  Global Footprint Network. Podle nich ekologická stopa ekonomicky nejvyspělejších zemí (k nimž se řadí i ČR) díky ekonomické krizi v uplynulých letech poklesla o 3%. Avšak miliardové finanční intervence vlád na záchranu bank a ekonomik po roce 2010 vedly k jejímu opětovnému růstu. Stále rychleji roste ekologická stopa nejlidnatější země světa Číny (červená křivka v grafu). Ještě negativnějším trendem je setrvalý pokles biokapacity vztažené na jednu osobu (zelená křivka). Biokapacita vyjadřuje schopnost Země či země (platí oboje) naše stále náročnější požadavky zajišťovat. Dokážeme ji dočasně zvýšit např. zvážením produkce zemědělských plodin na hektar. V dlouhodobém měřítku klesá díky růstu globální populace – a klesá rychleji, než dokážeme zvyšovat její produktivitu. Jinými slovy - připomínáme psa, který se marně snaží dohnat vlastní oháňku. Naše obrovské úsilí na odvrácení ekonomické recese, stále sofistikovanější inovace a metody řízení, neutuchající chuť spotřebovávat stále nové produkty a služby – to vše je rychlejší, než schopnost přírody se  z toho všeho regenerovat.

Nijak nezpochybňuji význam dnešních oslav. Pokud ale nezbrzdíme stranu poptávky, stranu rostoucí ekologické stopy, pokud budou dál vládní intervence mířit směrem, kterým směřují, a „ekologické aktivity“ budou z velké míry pokryteckým natíráním veskrze neekologického jednání nazeleno, nelze doufat, že bychom mířili do jiného otvoru, než jaký předpovídal Josef Váchal.