Globální koncentrace skleníkových plynů zahrnutých do Kjótského protokolu se blíží kritické hranici II

Graf http://bit.ly/WI6HDA zveřejněný Evropskou environmentální agenturou ukazuje vývoj emisí těchto plynů od poloviny 19. století do dneška. V roce 2010 dosáhly nejvyšší zaznamenané úrovně a poprvé překročily hodnotu 400 ppm. Trend je i nadále rostoucí. Množství emisí se tak přiblížilo k hranici, která je ještě považována za bezpečnou. Znamená 50 % pravděpodobnost nárůstu teploty o 2 ºC, s velkými následky na lidskou společnost.

Kolik peněz stojí příroda a co na to byznys?

Žijeme v době, kdy se hlavní mírou většiny věcí staly peníze. Nepovažuji to za ideální, ale tento blog směřuje jinam. Přírodu a její služby bereme za samozřejmost a servis, který je nám poskytován zdarma a na vysoké úrovni. Kniha o ekonomické hodnotě přírodních služeb, která vyšla v roce 1997 (psal jsem na ni recenzi), byla velmi objevná. Hodnota funkcí ekosystémů, které jsou pro náš život nezbytné - jako je čištění vody, okysličování vzduchu, opylování rostlin, tvorba úrodné půdy či udržování klimatu na stabilní úrovni, byla tehdy pro celou biosféru oceněna na 33 triliónů, při dnešních cenách už 47 trilionů dolarů. Pro přiblížení – dvě třetiny globálního HDP. To je spousta peněz. Dokud ekosystémové služby nebudou zahrnuty do účetních
osnov firem a veřejných rozpočtů, neznamená jejich oceňování více než zajímavé akademické cvičení.

Poslední rok se to, zdá se, začíná měnit. Více méně neúspěšná konference OSN o udržitelném rozvoji Rio + 20 přinesla neočekávaný výstup – Deklaraci o přírodním kapitálu. Připojilo se k ní 39 globálních finančních institucí, především z Evropy a Jižní Ameriky (nikoliv z USA) a zavázaly se připravit metodiky k oceňování ekosystémových služeb a jejich promítnutí do finančního rozhodování. Pokud by to znamenalo, že banka při poskytnutí úvěru bude brát zřetel na jeho dopad např. na čistotu ovzduší, vody či půdní erozi, byl by to velký pokrok. Současné bezzubé posuzování vlivů na životní prostředí se krevního oběhu ekonomiky – financí – prakticky netýká.

Důležité je, aby se ekosystémové služby dostaly do účetních osnov firem a jejich reportingu. Opět – současný stav CSR (tzv. společenská odpovědnost firem) v oblasti životního prostředí často není ničím více než „natíráním nazeleno“. Je pěkné, že banka sídlí v nízkoenergetické budově a na střeše má zelenou zahradu. Pokud zároveň poskytuje miliardy korun na investiční záměry devastující ŽP, jde o pokrytectví (nic proti ekologicky šetrným budovám). Podobně pokud nejmenovaná automobilka vysadí za každé vyrobené auto strom, můžeme se pouze pousmát. Dopad výroby a provozu automobilu na životní prostředí je samozřejmě mnohem vyšší než příznivý efekt jednoho stromu.

Rád bych věřil, že zmíněná deklarace odstartuje podobný proces, jako se to podařilo například před dvaceti lety Agendě 21 na místní úrovni. Jsem přesvědčen, že jasně daná a vyčíslená hodnota ekosystémových služeb, promítnutá do finančních operací, bude pro životní prostředí mnohem přínosnější, než kvanta vládních regulací a čím dál složitějších zákonů.

Více informací: http://bit.ly/Ym3xUI