Jak prodat stopu v českých luzích a hájích?

Seminář o uhlíkové stopě pro byznys a zejména o její komunikaci, na kterém jsem včera vystoupil, byl zajímavý. Nejenom díky úchvatnému výhledu na pražské panoráma z 6. patra Tančícího domu. Trend sledování a vykazování uhlíkové stopy na úrovni jak podniků, tak výrobků, je v zahraničí jasný a dominující. V České republice, jak jinak, máme zpoždění či vlastní cestu. US sledují dcery nadnárodních korporací díky pokynu matek. Výsledky ale nikde neprezentují, dále s nimi nepracují. Firmy jako Skanska či DHV, které na semináři vystoupily, mají globálně nastaveny velmi sofistikované programy ke snižování či offsetování US. Zelený, tedy udržitelný postoj je v jádru jejich firemní strategie. V Česku to ale jejich manažeři „až tak nežerou“.

A čeští zákazníci jakbysmet. Podle průzkumů trhů jsou „zelené“ ohledy důležité pro zhruba čtvrtinu z nich, ale informace o uhlíkové stopě produktů nehledají. Ekologické smýšlení zůstává u odpadů, obalů, možná toxicity, snad ekologické stopy. Nesmíme zapomínat ani na minulého prezidenta a jeho obskurní názory na klimatické změny, které v povědomí národa zanechaly výraznou stopu, nikoliv uhlíkovou. Shrnuto, štítek o nízké uhlíkové stopě zatím v ČR dům či auto neprodá. US hraje roli v B2B, zejména u “špinavých“ firem, které si chtějí zlepšit své skóre a image.

Zůstávám ale optimistou. Uhlíková stopa je podle Ondřeje Obluka z reklamní agentury Ogilvy&Mather v současné době na českém trhu ve stejné pozici jako CSR před 10 lety. První vlaštovky, nedůvěra. Za pár let se stane nezbytností – firma bez uhlíkové stopy bude vypadat „divně“. CI2, o.p.s.  chce být u toho – nejde nám o zelený image firem, ale o to, aby se dopad byznys sektoru na klima snižoval a byl podložen objektivním a nezávislým výpočtem uhlíkové stopy. 

.