Globální ekologická stopa neudržitelně roste, lidi to nezajímá

Koncem října byla jako každý druhý rok zveřejněna zpráva WWF o ekologické stopě lidstva a jednotlivých zemí, nazvaná Living Planet Report. Nová data ukazují, že lidstvo jako celek pokračuje na neudržitelné cestě. Za rok spotřebujeme ekvivalent 1,6 planety, ale k dispozici zatím máme pouze jednu planetu (přestože úvahy některých vizionářů směřují například k osídlení Marsu). 

Pokud zůstanou současné spotřební a výrobní trendy zachovány, ekologický deficit, tj. rozdíl mezi ekologickou stopu a dostupnou biokapacitou – naroste v roce 2020 na 75 %. „Změnit tento trend znamená zásadní obrat v technologiích, infrastruktuře a chování lidí,“ říká Mathis Wackernagel, spoluautor konceptu ekologické stopy a ředitel Global Footprint Network. „Dobrá zpráva je, že víme, co je potřeba udělat, a potřebné technologie již máme k dispozici. Jediné co schází je vůle veřejnosti vydat se touto cestu.“ 

Aktuální zpráva obsahuje data z roku 2012, kdy světové spotřebu a produkci omezila ekonomická krize. Je pravděpodobné, že oživení globální ekonomiky v následujících letech přineslo další nárůst ekologické stopy. To se týká i České republiky, kde stopa činila 5,4 gha na jednoho obyvatele, zatímco biokapacita pouze 2,5 gha/obyvatele. Každý obyvatel České republiky tedy za rok vytvoří ekologický deficit 2,9 gha. Globálně dostupná biokapacita přitom činí pouze 1,7 gha na obyvatele. Jinými slovy, pokud by každý na planetě žil stejně blahobytným a neudržitelným stylem jako Češi, potřebovali bychom další 2 planety. Rozdíl mezi místně dostupnou biokapacitou a ekologickou stopou ukazuje obrázek. 

Jak je možné, že vytváříme (ať už místně, nebo globálně) takový ekologický deficit a zdánlivě se „nic neděje“? Jde o otázku perspektivy a dostupnosti informací – zpráva Living planet report ukazuje, že stav biosféry se vlivem lidské činnosti neustále zhoršuje. Jsme zahlceni proudem „aktuálnějších“ problémů a tyto informace nevnímáme či nechceme vnímat. Living planet Index je agregát měřící celosvětově početnost více než 3 700 druhů žijících v 14 000 populacích. Vlivem nejrůznějších faktorů, jako je znečištění, ničení stanovišť, průmyslové zemědělství, přílišné využívání druhů, šíření nepůvodních druhů a změna klimatu, prakticky všechny tyto druhy postupně „vyklízejí pozice“ nám, tedy lidem. Početnost a vitalita populací se zhoršuje a hodnota indexu klesla od roku 1970 o 58 %.

Ekologickou stopou se ozývám od roku 1997, záhy po tom, co Mathis Wackernagel a William Rees s tímto novým ekologickým ukazatelem přišli. Absolvoval jsem desítky prezentací ekologické stopy pro veřejnost i další cílové skupiny, připravil relativně populární kalkulačku osobní stopy, napsal a realizoval s kolegy několik větších či menších projektů, které usilovaly o popularizaci a aplikaci ekologické stopy.

Ekologická stopa, a především naše spotřební a výrobní vzorce, se za uplynulých dvacet let vyvíjely negativně. Někteří lidé, u kterých tato informace padla na úrodnou půdu, se možná nad svým životním stylem zamysleli a změnili svoji spotřebu směrem k udržitelnější variantě, přinejmenším v dílčích aspektech. Většina populace, ať už v České republice, v dalších zemích EU, v Číně či Spojených státech, nicméně pokračuje v úvodu zmíněném „business-as-usual“. „Chybí vůle veřejnosti vydat se touto cestou.“  Jsme to my, zástupci ekologických organizací, jako je CI2 a vědci, kteří stav přírody zkoumají, kdo zřejmě nedokážeme dostatečně účinně většinovou veřejnost přesvědčit o tom, že situace je vážná a je dobré zamyslet se nad (ne)udržitelností našeho chování. Obávám se, že dlouhodobě chybějící většinová vůle způsobí, že potomkům našich potomků opravdu nezbyde nic jiného, že se na přestěhovat na Muskův Mars a pokusit se o nový, lepší start. Pestré ekologické zdroje planety Země, jeden z nejúžasnějších zázraků, které máme „zdarma“ (všechny důležité věci v životě člověka jsou „zdarma“) k dispozici, budou nevratně vyčerpány.