Evropa chce snížit uhlíkovou stopu a Češi nedělají (skoro) nic

Evropská komise v lednu stanovila nový cíl snižování skleníkových plynů (tedy de facto své uhlíkové stopy).  V roce 2030 chce dosáhnout 40 % snížení oproti roku 1990. Tento cíl má nahradit současný závazek, známý jako 20 – 20 – 20, vtahující se k roku 2020 (20 % snížení emisí, 20 % podíl energie z obnovitelných zdrojů a 20 % zvýšení energetické účinnosti). Jednotlivé členské státy si přitom mohou stanovit vlastní, silnější cíle.

Z pohledu ostatních regionů světa jde o krok správným směrem, neboť svět jako celek uhlíkovou stopu stále zvětšuje, což má negativní dopad na životní prostředí a klima. Z pohledu evropských a českých neziskových organizací jde o „skandálně slabý návrh“. Zejména proto, že nový cíl pomíjí oblast snižování spotřeby energie. Zdá se, že politici ustoupili požadavkům energetických gigantů, v jejichž zájmu rozhodně není větší energetická efektivita a úspory energie. Jako nedostatečný působí i cíl EK dosáhnout do roku 2030 27 % podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie.

Jak si z pohledu celkových emisí, tedy uhlíkové stopy, stojí Česká republika? V roce 1990 se tehdejší Československo, se zastaralým těžkým průmyslem, nezateplenými a nekvalitními domy a rozšířeným plýtváním, „pyšnilo“ jednou z největších uhlíkových stop na obyvatele – 19 tun CO₂ekv. Díky změně struktury hospodářství a zvýšení energetické efektivity uhlíkové stopa poklesla o 32 % na současnou úroveň  zhruba 12 tun CO₂ekv. na obyvatele. Z tohoto pohledu je tedy evropský cíl relativně snadno dosažitelný. Pokud se však podíváme na trend, zjistíme že pokles nastal pouze v 90. letech. Za posledních 10 let se emise příliš nemění a to není vůbec dobrá zpráva. Tím spíše, že Češi zůstávají stále rekordmany – uhlíková stopa je o 77 % vyšší než evropský průměr. Emise z některých sektorů, například z dopravy či likvidace odpadů, za posledních 20 let stále narůstají.

Proto je rozumné usilovat o silnější cíle v oblasti změny klimatu a energeticky. Neobstojí argument, že ČR je malá země s mizivým celkových příspěvkem ke změně klimatu, že většinu emisí uvolní Čína a Spojené státy, které nic nedělají, protože mají úplně jiné priority. Každý stát, firma i domácnost mají svou odpovědnost za emise skleníkových plynů a mohou se snažit o jejich snížení. V případě vysoké české uhlíkové stopy to platí dvojnásobně.