Falešná olympiáda na vodě a uhlíku

Probíhající zimní olympiáda v ruském Soči má mnoho rozměrů – vedle politického a sportovního nepochybně i environmentální. Mega-akce, která je údajně nejdražší olympiádou v historii, konaná v subtropickém podnebném pásu a regionu, kde se nachází národní park a který je zařazen na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, má jednoznačně negativní ekologický dopad. Přes proklamace organizátorů, že environmentální vliv her bude minimalizován, je realita, jak už to v Rusku bývá, odlišná.

Nezávislí experti uvádějí, že výstavba sportovišť a související infastruktury měla nepříznivý dopad  na biodiverzitu křehkých a druhově bohatých ekosystémů severního Kavkazu. Části národního parku byly díky olympiádě zcela zničeny, docházelo k ilegálnímu ukládání odpadu, přerušení migračních tras pro druhy jako je hnědý medvěd a k celkovému zhoršení podmínek života pro místní obyvatele. Tlak na přírodu pravděpodobně ještě naroste po ukončení her, díky plánu vybudovat ze Soči globální lyžařské středisko a prvořadou turistickou destinaci. Z tohoto pohledu nelze proto hodnotit rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru o umístění her do tohoto regionu jinak než negativně.

Podívejme se však na rozměr, který je doménou CI2 – uhlíkovou stopu olympijských her. Na oficiálních stránkách her organizátoři publikují odhad přímých emisí skleníkových plynů souvisejících s olympiádou 250.000 – 360.000 tuny CO₂. Přesnější číslo bude údajně zveřejněno po ukončení her. Pro srovnání – tolik emisí za celý rok vyprodukuje v České republice město s počtem přibližně 60.000 obyvatel. O tomto číslu můžeme s úspěchem pochybovat – dopad her na klima podhodnocuje přinejmenším o řád.

Uhlíkovou stopu můžeme porovnat s letní olympiádou v Londýně v roce 2012. Obecně platí, že ekologický dopad letních her je nižší než zimních. Analýza uhlíkové stopy je v případě Britů velmi věrohodná, transparentní a byla zveřejněna již před hrami. Výpočet šel do takových detailů, jako ubytování diváků, letecká doprava funkcionářů na ceremoniál předchozích her v Pekingu či spotřeba sušenek a piva během her. Na rozdíl od ruské olympiády zahrnuje (metodicky správně) i nepřímé emise. Výsledná hodnota uhlíkové stopy – 3,4 milionu tun CO₂ ekv.  je proto mnohem věrohodnější.

Ruští organizátoři tvrdí, že Soči jsou první olympiádou, jejíž dopad na klima bude minimalizován, či prakticky vynulován. Má se tak stát díky partnerství s chemickým gigantem Dow. Tato největší chemická firma světa slibuje snižování emisí skleníkových plynů odpovídající hrám ve třech oblastech – infrastruktura, průmysl a zemědělství. V následující dekádě má realizovat opatření jako jsou úspory energie ve výrobních procesech, zateplování domů v Rusku či ochrana lesů v oblasti Vladivostoku.

V tuto chvíli těžko soudit, zda tyto proklamace budou skutečně naplněny, a zda by Dow nesnižoval emise i bez ohledu na partnerství se Soči – tak jako to v současné době činí většina globálních korporací. Environmentální kredit této firmy býval zoufalý (Dow mj. od roku 1999 vlastní firmu Union Carbide, která se podílela na katastrofě v Bhópálu, na jejíž následky zemřelo 25.000 lidí), ale v posledních letech ho společnost hodně vylepšila. Znalost ruské mentality každopádně velí opatrnosti – otevřenost a dodržování dohod a slibů nepatří k jejich nejsilnějším stránkám. Zveřejněné hodnoty uhlíkové stopy, bez uvedení bližších detailů, jak k nim organizátoři her dospěli, budí přinejmenším rozpaky, stejně jako mnoho dalších aspektů putinovských her.