Vybrané pojmy v oblasti uhlíkové stopy

Klimatická změna

Změna klimatu je nejvýznamnější ekologickou a svým způsobem i politickou a ekonomickou otázkou dneška. Rostoucí globální teploty vedou ke změnám počasí, růstu hladin oceánů a častějšímu výskytu extrémních jevů, jako jsou povodně či tornáda. Důsledky změny klimatu pociťujeme již dnes i v České republice. Při nezměněných trendech lze v příštím století očekávat mnohem vážnější následky, včetně geopolitické nestability.

Důvodem změny klimatu je velmi rychlé zvyšování koncentrací skleníkových plynů v zemské atmosféře.

Co jsou skleníkové plyny?

Nejdůležitějším skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), vzniklý zejména spalováním fosilních paliv (ropa, uhlí, zemní plyn, ale i řady dalších paliv), dále v důsledku odlesňování a dalších změn využití půdy. Druhým nejvýznamnější skleníkový plyn je metan (CH4), který se uvolňuje při mnoha procesech (například při těžbě uhlí či ukládání odpadů na skládky) a v zemědělství. Dalšími skleníkovými plyny zahrnutými do mezinárodních inventur jsou oxid dusný, fluorid dusitý, freony, fluorované uhlovodíky a fluorid sírový. 

Přímé emise

Množství emisí skleníkových plynů uvolněných bezprostředně při dané aktivitě, například při výrobě elektřiny, vytápění, spalování pohonných hmot či ukládání odpadů na skládku. Tuto uhlíkovou stopu lze snadněji stanovit a lze ji lépe kontrolovat či snižovat.

Nepřímé emise

Množství emisí skleníkových plynů uvolněných během celého životního cyklu výrobků, od jejich výroby až po eventuální likvidaci. Příkladem jsou emise spojené s výstavbou domu a výrobou stavebních materiálů či výrobou automobilu. K stanovení nepřímé stopy jsou nezbytné údaje z analýzy životního cyklu výrobků (LCA). Je velmi obtížné je stanovit na makro úrovni, jakou je město, využití nachází spíše na úrovni podniků či domácností.

GHG Protokol zavedl rozdělení emisí souvisejících s činností podniku do tří oblastí - Scope, což se stalo široce používaným mezinárodním standardem.

• Scope 1 (přímé emise) – aktivity, které spadají pod daný podnik a jsou jím kontrolovány, při nichž jsou uvolňovány emise přímo do ovzduší. Jde o přímé emise. Zahrnují například emise z kotlů či generátorů spalujících fosilní paliva v podniku, emise z mobilních zdrojů (např. automobilů) vlastněných podnikem či emise z průmyslových procesů, emise ze zpracování odpadů či čištění odpadních vod v zařízeních provozovaných podnikem.
• Scope 2 (nepřímé emise z energie) – emise spojené se spotřebou nakupované energie (elektřiny, tepla, páry či chlazení), které nevznikají přímo v podniku, ale jsou důsledkem aktivit podniku. Jde o nepřímé emise ze zdrojů, které podnik přímo nekontroluje, přesto má na jejich velikost zásadní vliv. Pokud podnik sám produkuje elektřinu/teplo a prodává je dalším odběratelům či pokud nakupovanou elektřinu/teplo prodává dalším odběratelům (například nájemcům) a množství této elektřiny je měřeno, odečítá se od celkových Scope 2 emisí. Postup stanovení Scope 2 emisí (z hlediska výroby vlastní energie z obnovitelných zdrojů energie a dalších faktorů) byl inovován v lednu 2015 a podrobné metodiky jsou k dispozici na stránkách GHG Protokolu. 
• Scope 3 (další nepřímé emise) – emise, které jsou následkem aktivit podniku a které vznikají ze zdrojů mimo kontrolu či vlastnictví podniku, ale nejsou klasifikovány jako Scope 2 (např. služební cesty letadlem, ukládání odpadu na skládku, nákup a doprava materiálu třetí stranou atp.). Z definice vyplývá, že jde o nejširší a logicky nejméně přesně vymezenou kategorii. Zatímco Scope 1 a Scope 2 emise jsou mezi podniky dobře srovnatelné, Scope 3 emise jsou srovnatelné jen v omezené míře.

Proto je v GHG Protokolu a v CDP databázi povinné vykazování Scope 1 a Scope 2 emisí, zatímco Scope 3 jsou pouze doporučené. V posledních letech se však oblast Scope 3 stává stále důležitější a firmy standardně vykazují přinejmenším nejdůležitější položky v rámci Scope 3. Mohou zde prokázat inovativní management snižování emisí. Podrobný technický popis kalkulace hlavních typů Scope 3 emisí poskytuje GHG Protokol.